Konečně vás, bratří, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši, abyste vždy více prospívali v tom, co jste od nás přijali a co už také činíte: žijte tak, abyste se líbili Bohu. (1Te 4,1; ČEP)
Lidé nejednou dělají to, že si vyvolí něco, co jim vyhovuje a to, co nevyhovuje, zavrhnou. Totéž se často děje v duchovní oblasti. Žít s Bohem bez Ducha nebo s Duchem bez Boha není možné. Jsou lidé, kteří jsou ochotni uznat Boha (anebo boha?), ale Krista jako Boha, to je už pro ně nemyslitelné. Nelze vzývat Boha a žít s Bohem bez Ducha svatého, ale ani naopak. Tyto dvě skutečnosti jsou nedělitelné.
Duch svatý někdy člověka opouští. Je to tehdy, když ho svým životem v hříchu zarmucuje. Takový člověk je pak odloučen od společenství s Bohem. Ztráta obecenství s Bohem by měla trvat nejkratší možnou dobu. Kdo to člověku oznámí, zjeví, že je opět v Boží blízkosti, když ne Duch svatý? Nezarmucujte Ducha svatého, jímž jste znamenáni, ve jste Božím vlastnictvím!
Je naprostým nepochopením a omylem, jestliže někteří věřící lidé chtějí manévrovat s Duchem svatým, přizpůsobovat ho vlastním nápadům, dát ho jako nálepku na své názory. I to se nejednou děje. Pak přichází scestí. Někteří s Duchem svatým nakládají jako se svým vlastnictvím. Pozor na to! Tímto způsobem se lze také odloučit od společenství s Bohem.
Vlastimil Pospíšil (SŽ 1982)
