Chvalte ho dutím na beraní roh, chvalte ho na harfu a lyru! Chvalte ho tamburínou a tancem, chvalte ho strunami a píšťalou! Chvalte ho činely hlasitými, chvalte ho činely zvučnými! Vše, co dýchá, ať chválí Hospodina! Haleluja! (Ž 150,3-6; ČSP)
Když máme touhu nebo potřebu chválit Boha, nejčastěji si čteme biblickou knihu Žalmů. Kdo jiný než David byl nazván mužem podle Božího srdce? Nebylo to proto, že by si získal Boží přízeň svými žalmy, ale protože se v každé situaci obracel k Bohu.
V těžkostech prosil o pomoc, v nebezpečí žádal o ochranu, v urážce prosil o pomstu a v osamění volal po společenství. Proto David, který měl Boha, nebyl nikdy sám. V jeho životě se děly nejrůznější věci, ale on se v každé situaci vždycky nejprve obracel na Všemohoucího.
V životě jsou sice těžké chvíle, ale časem pominou, většinu života žijeme v dobru a pokoji. To první, co David v takové situaci udělal bylo, že se znovu obrátil k Bohu. Už ne s prosbami, ale tentokrát s chválou. Když pominuly těžkosti, David rád chválil Boha. Myslím, že právě proto Žalm 150 vyjmenovává nejrůznější způsoby a nástroje chvály. Smyčce, trubky, žesťové a dřevěné nástroje, bicí nástroje i ty, které vydávají jiný zvuk. Všechny tyto nástroje můžeme a máme používat ke chválení našeho dobrého Pána.
Není toho mnoho, co můžeme udělat, ale je to důležité. Proto David v závěru žalmu píše: „Všechno, co dýchá, ať chválí Hospodina“. Všechno, co máme k dispozici, máme používat k Boží slávě.
Sergej Zadorožnyj (Kladno)
