Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. (Žd 12,1-3)
Máme pamatovat. Zopakujme si to tedy. Pán Ježíš opustil slávu nebes. Jeho služba lidem bývala vyčerpávající. Farizeové a zákoníci na něj dotírali, až posléze docílili jeho usmrcení.
Kdosi kdysi řekl, že poprava ukřižováním je výplodem chorého mozku. Je to mimořádně krutý způsob, spojený s dlouhým a velkým utrpením duševním (křižovalo se bez oblečení) i fyzickým. Co se týče fyzického utrpení: už jenom hřeby zaražené nad zápěstí způsobovaly příšernou až téměř nesnesitelnou bolest. Popravení museli zápasit o dech. Pro nadechnutí se museli vzepřít na probodených nohou. Umírali nakonec vyčerpáním a udušením.
Toto všechno vytrpěl i Pán Ježíš. Před tím ještě musel zažít volání mnohých z těch, kterým pomohl, společně s davem: „ Ukřižuj ho!“, šikanu ve veleradě, neoprávněné odsouzení k smrti, římské bičování s jeho následky (na kříži potom visel s rozbitými zády), šikanu vojáků, dlouhodobé snášení trnové koruny. Pána Ježíše opustili jeho nejbližší lidé. Opustil ho i jeho Otec, a to mu společně s tím, že na něm spočinuly všechny hříchy veškerého lidstva, způsobilo až neúnosné utrpení duchovní.
Když budeme pamatovat na to, co pro nás Pán Ježíš vytrpěl, povede nás to k věrnosti ve všech situacích našeho života i k trpělivosti ve zkouškách.
Mlada Stehlíková (Vikýřovice)
