A řekl jim: „Jdouce po všem světě kažte evangelium všemu stvoření.“ (Mk 16,15)
Takhle zazněla výzva Vítěze nad smrtí na adresu jeho učedníků, kteří prošli krizí pochybnosti o tom, zda jejich Pán opravdu vstal z mrtvých a žije mezi nimi. Několikrát se jim zjevil a potom s nimi prodlel dlouhou řadu dní, než se vrátil ke svému Otci v nebesích. Jeho výzva učedníkům musela znít jako Mistrův odkaz a pověření, na kterém se nedá a nesmí nic měnit. Dá se jenom poslechnout nebo je odmítnout ke své škodě a zklamání. Výzva a rozkaz Ježíšův platí ovšem nejen učedníkům na počátku církve, ale vždycky v jejích dějinách až do poslední chvíle, než si pro ni přijde její Spasitel a vezme ji k sobě do své slávy. Pán posílá i mne a tebe, abychom šli po všem světě s nadějí pro hříšníky v jejich odcizenosti Bohu a křesťanskému životu víry, lásky a naděje. On chce svou církev vidět ve zdravém pohybu služby a účinné pomoci světu stojícímu mimo ni, a Boží království. Jakékoliv prodlévání doma při svých osobních zájmech zdržuje nezodpovědně tuto pomoc a ty, kteří ji zdržují, neminou Boží soudy. Kdo by z nás pohrdl nabízenou výsadou stát se kazatelem evangelia Pána Ježíše Krista, když není a nemůže být větší? A ten, který nás posílá, nás také zmocní svým Duchem.
Pavel Titěra (SŽ 1975)
