Pane, nauč nás modliti se. (Lk 11,1)
Modlitbě v Duchu a v pravdě se nelze naučit jako nějakému školnímu předmětu. Pravá modlitba je rozmluvou s Bohem a obecenstvím s ním. Tento dar je dán člověku, když se stane Božím dítkem skrze víru v Ježíše Krista, ve znovuzrození a pod vedením Ducha svatého.
Duchovně zdravé Boží dítko nemůže žít bez modlitby, neboť skrze ni nachází spojení s Bohem a trvá v něm. Kdo se u víře v Krista oddal vedení Ducha svatého, je od něho nejen modlitbám učen; ty se mu stanou dechem jeho duše a ducha. Formální odříkání „modliteb“ bez spojení s Bohem v živé víře a v Duchu svatém nelze za modlitbu považovat. Takové odříkávání nikoho neospravedlní ani neposvěcuje. Modlitba „Otče náš“ je dána jako vzor, nemá se stát formulí pro bezmyšlenkovité odříkávání!
Modleme se u víře za to, co potřebujeme, na čem záleží a co je v souladu s Boží vůlí. Pán Ježíš nás učí modlit se k Bohu jako k Otci v duchu synovském za příchod Božího království, za naplnění vůle Boží, za odpuštění vin, za každodenní chléb, za záchranu od zlého. Pán žádá, abychom dříve než se modlíme odpouštěli svým viníkům, žádá, abychom se modlili za nepřátele, za vyslání svědků se zvěstí evangelia, za dar Ducha svatého. Přitom nás ujišťuje: „Budete-li Otce o něco prosit, dá vám to v mém jménu“ (J 16,23).
Alois Erlich (SŽ 1975)
