A podav jí ruky, pozdvihl jí; a povolav svatých a vdov, ukázal jim ji živou. (Sk 34,41)
Při čtení tohoto oddílu Písma slavíme Pána Ježíše Krista za to, že slyšel a vyslyšel modlitbu svého učedníka Petra. Naše srdce je naplněno Boží radostí tak, jako srdce těch chudých bratří a sester, kterým Tabita šila pláště a suknice. Pán Ježíš zjevil svou slávu uprostřed své církve návratem Tabity ze smrti do života.
Vyslyšená modlitba. Známe dobře tuto pravdu? Kolikrát jsme ji již prožili? Anebo voláme k nebesům, která zůstávají pro nás zavřena, a my si proto nevíme rady s mnoha těžkostmi a bolestmi života? „Modlitba spravedlivých opravdová“ by měla způsobit Boží pomoc. Jak blízko žijeme při svém Pánu, aby naše modlitby způsobily jeho pomoc, jeho zásah, změnu našich životních okolností a tím slávu jeho svatému jménu? V ep. Řím 12 a 2Kor 12 nám apoštol hovoří o duchovních darech, které uděluje svatý Duch, „jak sám ráčí“. Buďme těmi pravými údy těla Kristova, abychom byli těmi obdarovanými jako ap. Petr. Aby nám v každém dnu našeho života vzcházela Boží sláva v našich sborech. Aby mnozí byli zbaveni nevěry, falešného studu, nepravého hodnocení svého života. Aby byli přivedeni pod kříž Pána Ježíše a vzdali jemu pravou čest co dárci života, protože skrze víru v něho vstali ze smrti vin a hříchů byli obživeni jako Tabita. K tomu ovšem je potřeba duchovně obdarovaných bratří, jako byl apoštol Petr. Jsi bratře obdarován duchovním darem pro službu církvi?
František Kolařík (SŽ 1982)
