I řekl mu Petr: Eneáši, uzdravuje tebe Ježíš Kristu; vstaň a ustel sobě. A hned vstal. (Sk 9,34)
Je to Boží dar, po kterém toužíme, když sbor má duchovní pokoj, hluboký jako potok, a žije v něm. Boží dar, ve kterém chrání Pán církve svůj lid, své učedníky a učednice od svůdných útoků Satanových. Je to zvláštní milost Boží, když svatý Duch vzdělává skrze obdarované bratry ostatní členy sboru. Když bohatství Boží pravdy přijímáme k životu služby, k šíření Božího království. Je to dar Božího požehnání, když členové sboru žijí v bázni Boží, protože se bojí svatého, spravedlivého, silného a dokonalého živého Boha. Když tomu tak je, sborové obecenství je naplněno radostí. Potom je možné, aby svatý Duch dal církvi své duchovní dary, aby skrze ně povstali Eneášové k životu v plném zdraví. Vstaň a ustel sobě! Je to příkaz k práci a také ke službě, a to nejen sobě, ale i jiným. Jde o růst zástupu svědků. Proto se musíme vážně zabývat svým duchovním stavem a duchovním stavem svého sboru. Mysleme na své modlitebné společenství. Mysleme na Boží milost, skrze níž jsme zahrnuti dary Ducha svatého. A mysleme i na to, zda z našeho středu vzchází sláva Pánu Ježíši Kristu. Zda lidé nabývají duchovní i tělesné zdraví. Zda opět jiní jsou vytrhováni ze spárů smrti a povstávají k novému životu. Co učiníme dnes a každého dne pro to, aby náš sbor žil v Božím pokoji, vzdělával se, žil v bázni Boží a rostl duchovně i početně v radosti svatého Ducha?
František Kolařík (SŽ 1982)
