Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. (Žd 10,23)
Člověk nedokáže žít trvale bez naděje. Nějakou dobu jsme schopni překonávat nejrůznější zklamání, skepsi, nebo beznaděj, ale vždycky potřebujeme vidět světlo na konci tunelu. Žít život bez naděje je jako žít život bez smyslu. Naděje nám dává sílu znovu vstát, když nás život dostane na kolena. Naděje nám dává motivaci překonávat překážky, učit se ze svých chyb a pádů, růst z našich bolestivých zkušeností.
Lidé si dělají nejrůznější naděje, ale jsou opravdu pevné? Jakou naději máme pro budoucnost naší země, našich rodin, našeho života? Můžeme doufat v člověka? Můžeme doufat sami v sebe, vlastní schopnosti, v naše třeba i dobrá předsevzetí? Pokud jsme upřímní, tak víme, že tato naděje je velmi vratká a rychle se rozpadá jako domeček z karet. Jsme lidé poznamenaní hříchem, padáme a často selháváme.
Křesťan má svoji naději v Bohu, v Pánu Ježíši Kristu. Je pevně ujišťován o tom, že Bůh je věrný. On dokončí to, co začal. On drží své sliby. Jeho slovo je pravda a je pevné, jisté. Bůh, který dal svého jednorozeného milovaného Syna jako oběť za nás, aby nás smířil se sebou a dal nám nový život, se nemění. Je stálý. Zůstává navěky. A proto naděje, kterou vkládáme v něho samotného, je pevná a jistá. Je neotřesitelná. Jako Boží milované děti jsme lidmi radostné naděje. Vyhlížejme naši budoucnost s nadějí. Pán je blízko!
Pavel Coufal (předseda Výkonného výboru BJB)
