Pilát znovu vyšel a řekl Židům: „Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu.“ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili. (J 19,4 a 16)
Pilát byl Říman, představitel v té době nejrozvinutější kultury. Antické kultury, která dala světu vědu a filozofii, touhu zkoumat věci okolo nás. Pilát má během rozhovoru o Ježíše nepředstíraný zájem a chce se o něm dovědět co nejvíce. Jistě, je jeho soudce, potřebuje informace, aby mohl vynést spravedlivý soud. Chce si být jistý, že rozhodne správně.
Pánem tohoto procesu je ale Bůh, a aniž by to Pilát tušil, obžalovaným není Ježíš, ale hřích všech lidí na světě. Pilát je najednou nejistý. Zdaleka neslyšel od Ježíše to, co chtěl a už vůbec nemá dostatek informací, aby mohl s čistým svědomím vynést rozsudek. Svědomí mu nedovoluje jednoznačně rozhodnout. Volí tedy cestu nejmenšího odporu a vzdává se odpovědnosti za své rozhodnutí.
My všichni jsme lidé západní civilizace, která vychází z antické filozofie. Byli jsme tak vychováni a máme podobně přemýšlení. Neustále hledáme, zkoumáme a popisujeme svět okolo nás. Jsme naučeni být pány situace a mít o všem přehled. Při našem rozhodování se spoléháme nejvíc na sebe a na svoji inteligenci a znalosti. Dokud stejně jako Pilát narazíme na něco, co nejsme schopni svým pozemským rozumem uchopit ani plně pochopit. Na tento limit narazil každý, kdo uvěřil v Krista jako svého Spasitele.
Ježíšova oběť nemůže být vysvětlena pozemským rozumem, pouze přijata bezpodmínečnou vírou. Navíc by bylo chybou si myslet, že jsme v našem okolí jediní, kdo naráží na svoje limity chápaní. Nebojme se tedy sdílet naši víru s ostatními a pomáhat lidem najít odpovědi, které naleznou jen v Pánu Ježíši. Sokrates také hledal odpověď na otázku, co je to pravda, ale správnou odpověď zná jen Ježíš.
Kryštof Blažek (Brno)
