Vzhledem k tomu všemu uzavíráme a sepisujeme pevnou dohodu zpečetěnou našimi předáky, levity a kněžími. Ostatní… se připojovali se ke svým vznešeným bratřím. Přicházeli a přísežně se zaklínali, že budou žít podle Božího zákona, který byl vydán skrze Božího služebníka Mojžíše, a že budou zachovávat a plnil všechna přikázání Hospodina, našeho Pána, jeho práva a jeho nařízení. (Neh 10,1.30)
„Nevaž se, odvaž se!“ hlásal reklamní slogan v počátcích éry mobilních telefonů při propagaci předplacené služby bez smlouvy s operátorem. Bylo to v době, kdy si takřka celá dospělá populace ještě dobře pamatovala život v období socialismu, kdy nezbytnou podmínkou pro společenské a pracovní uplatnění byl podpis na přihlášce do komunistické strany. Na to narážela jiná tehdejší reklama na stejnou službu: „Nepodepsal!“
Od té doby uběhly tři desítky let, a z toho, co se tyto reklamy snažily prosadit, je dnes běžně dětská hračka. Co se však nezměnilo, je neochota k závazkům. Ta je dokonce stejná od prvopočátku lidstva, a můžeme ji vystopovat už u prvního hříchu. Tehdy začalo období vzájemné nedůvěry, která nás nutí sepisovat smlouvy, abychom získali větší jistotu, že závazek druhé strany bude dodržen.
Jak spolehlivé jsou naše závazky, ty psané i ty nepsané? Byli bychom ochotní připojit podpis ke všemu, co říkáme? A co teprve ve vztahu k Bohu: Kolikrát jsme slibovali, a nenaplnili, přestože to bylo v našich silách? Možná vývoj událostí ukázal, že náš závazek by nás stál víc, než jsme původně předpokládali, ale nestal se nesplnitelným. Jsme připraveni podepsat žalmistovo vyznání: „Splním ti své sliby, jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa. V oběť zápalnou ti přinesu to nejtučnější?“ (Ž 66,13–15) A co takhle jít proti proudu, skutečně to napsat na papír i s vlastním podpisem a dát si to někam před oči?
Petr Stehlík (České Budějovice)
