Změním úděl svého lidu Izraele: Vystavím opuštěná města a budou v nich bydlet, budou vysazovat vinice a pít jejich víno, budou zakládat zahrady a jíst jejich ovoce. Zasadím je do jejich půdy a nebudou již vyrváni ze své země, kterou jsem jim dal, praví Hospodin, tvůj Bůh. (Am 9,14-15)
Poté, co Amos vyslovil řadu přísných varování a soudů, v kontrastu s předchozími kapitolami končí vizí vykoupení a obnovy. Závěrečné verše nám připomínají Boží slib, že obnoví svůj lid a navzdory všem selháním mu požehná. Boží smlouva s jeho lidem zůstává platná navzdory hříchům Izraele. Bůh uzdraví a obnoví, a promění ruiny v něco slavného.
Zaslíbení vykresluje obraz prosperity a míru; hovoří o době, kdy bude země tak úrodná, že sklizeň bude prakticky nepřetržitá. Obraz žence předbíhajícího oráče a nového vína kanoucího z hor symbolizuje hojná požehnání. Je to vize, v níž země a její lid vzkvétají pod Boží přízní.
Ámosovo proroctví končí zaslíbením bezpečí a trvalosti: „Změním úděl svého lidu Izraele: Vystavím opuštěná města a budou v nich bydlet, budou vysazovat vinice a pít jejich víno, budou zakládat zahrady a jíst jejich ovoce. Zasadím je do jejich půdy a nebudou již vyrváni ze své země, kterou jsem jim dal, praví Hospodin, tvůj Bůh. (9,14-15). To je mocné poselství naděje. Bez ohledu na to, jak bezútěšná se může zdát současnost, konečný Boží plán pro jeho lid je obnova a požehnání.
Ve svém životě můžeme prožívat období zkoušek a těžkostí. Někdy máme pocit, že žijeme mezi troskami. Bez ohledu na to, jak daleko jsme zabloudili nebo jak rozvrácený se zdá být náš život, Boží zaslíbení obnovy zůstává. On může znovu postavit rozbité zdi našich životů a obnovit to, co bylo zničeno. Ámos nám připomíná, že soud není posledním slovem. Bůh je Bohem obnovy. Povzbuzuje nás, abychom i tváří v tvář nepřízni osudu důvěřovali Božím zaslíbením.
Držme se této naděje. Boží plány s námi jsou k dobrému.
Jarek Pleva (Děčín)
