Tu proti němu vyšel vidoucí Jehú, syn Chananího, a řekl králi Jóšafatovi: „Budeš pomáhat svévolnému a milovat ty, kdo nenávidí Hospodina? Kvůli tomu se na tebe Hospodin rozhněval. (2Pa 19,2)
I když Míkajáš doporučil Jóšafatovi a Achabovi, aby nevstupovali do boje proti Rámotu v Gileádu, oba zůstávali ve spojenectví a pokračovali v plánu útoku. Achab přišel se lstivým plánem: chtěl jít do boje v přestrojení a Jóšafat si měl ponechat královské roucho. V důsledku této strategie se nepřátelé zaměřili na Jóšafata místo na Achaba. Jóšafat volal k Bohu, a i když uzavřel nejisté spojenectví s bezbožným člověkem, Bůh mu ve své milosti a věrnosti pomohl a zachránil mu život. Achaba přes jeho přestrojení během bitvy smrtelně zranil náhodně vypuštěný šíp. Žádná lest nemůže obstát před Boží svrchovaností.
Po bitvě prorok Jehú pokáral Jóšafata za jeho spojenectví s Achabem a připomněl mu, že láska k cestě bezbožníků vyvolává Boží hněv.
I naše spojenectví mají velký význam. První list Korintským 15,33 říká, že „špatná společnost kazí dobré mravy“, a Žalm 1,1 připomíná, že „blaze muži, který nechodí podle rady svévolníků“. Upřednostnit vztah s bezbožným člověkem před vztahem se svatým Bohem je projev nezdravé lásky k člověku. Je to, jako bychom si z dotyčného udělali modlu a stavěli ho nad Boha. Bůh si zaslouží naši oddanost a nedovolí, aby se mu kdokoli vysmíval. Stavět si něco nebo někoho nad Boha znamená vystavovat se Božímu hněvu. Služme tedy pouze jemu!
EB Mark (Praha – Církev XXI. století)
