Hospodin nachází zalíbení v těch, kdo se ho bojí; v těch, kdo očekávají na jeho milosrdenství. (Ž 147,11; ČSP)
Tento verš nám připomíná důležitost pokory a důvěry ve vztahu k Bohu. Pokorný člověk si uvědomuje svou omezenost a závislost na Bohu. Uvědomuje si, že pouze lidské úsilí a zásluhy nestačí k tomu, aby dosáhl spasení od všech hříchů, neřestí a závislostí ve svém životě.
Pokora umožňuje člověku rozpoznat, že potřebuje Boží pomoc. Otevírá srdce pro přijetí Boží milosti, která nezávisí na našich skutcích, ale je darem lásky a milosrdenství. Důvěra v Boží milosrdenství je výrazem hluboké víry a důvěry v Boha, který vždy podporuje, odpouští a vede po cestě spravedlnosti.
Dietrich Bonhoeffer vědomě přijal rizika a oběti spojené s odporem proti nacistickému režimu. Věděl, že jeho jednání může vést k zatčení a smrti, ale pokračoval ve své práci pro vyšší cíl. Navzdory osobnímu utrpení a strádání Bonhoeffer sloužil své komunitě a podporoval ostatní vězně ve vězení. Jeho dopisy a eseje psané během věznění svědčí o jeho hlubokých duchovních úvahách a touze pomáhat druhým. Bonhoeffer vždy zdůrazňoval svou závislost na Boží vůli a nutnost následovat Krista, i když to vyžadovalo velké osobní oběti.
Žalm 147,11 nás učí, že Bůh dává přednost těm, kdo se ho pokorně bojí a spoléhají na jeho milosrdenství. Toto zaslíbení nám dává naději, posiluje nás v těžkých chvílích a připomíná nám, že Boží milosrdenství je vždy nablízku, pokud se k němu s vírou a pokorou obrátíme.
Igor Gricyk (Kladno)
