David se radil s veliteli nad tisíci a nad sty, s každým vojevůdcem. (1Pa 13,1)
Sebevědomý a domýšlivý člověk nechce slyšet rady od druhých. Přece on zná všechno nejlépe a žádost o radu by ostatní mohli považovat za jeho slabost a nejistotu. Ale již Šalomoun vyjádřil v Přísloví: „Plány selžou bez společné porady, kdežto při množství rádců se uskuteční.“ (Př 15,22) Dobře to znají lékaři, kteří před důležitým rozhodováním svolávají konzilium.
David měl bohaté zkušenosti, ale nespoléhal na to, že všemu rozumí nejlépe. Byl pokorný, a proto se neváhal s ostatními radit. Taková porada vůdce nedegraduje, ale naopak, zvyšuje jeho důvěryhodnost. David se radil především s prorokem, doptával se na Boží radu, ale také se radil se svými veliteli. Škoda, že někdy na toto své pravidlo zapomněl a neposlechl svého velitele Jóaba, který ho odrazoval od úmyslu spočítat počet lidu v Izraeli (2S 24,3).
Kdo nepotřeboval radit, byl Pán Ježíš. Jan o něm napsal: „Nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.“ (J 2,25) My lidé jsme omezeni a potřebujeme poradit nebo získat od druhých ujištění. Pavel, ačkoliv od Pána obdržel zvláštní zjevení o povolání pohanů, šel za apoštoly do Jeruzaléma, aby se ujistil, že jeho úsilí mezi pohany není marné (Ga 2,1-3). Někdy může přijít dobrá rada od člověka, od kterého bychom to ani nečekali. Elíša, který měl s Bohem nepochybně velmi blízký vztah a mnoha lidem často dobře poradil, nepřišel na to, co by si přála bezdětná Šúnemanka. Poradil mu jeho sluha Géchazí, že žena by potřebovala mít dítě (2Kr 4,14).
Ve zdravé církvi není místo pro „neomylné“ osoby, které chtějí všechny ovládat a o všem rozhodovat výlučně sami. Duch svatý působí skrze různá obdarování a skrze různé osoby. Přijímejme pokorně svoji omezenost a buďme vděčni za ty, kteří nám mohou dobře poradit a pomoci.
Milan Kern (Blansko, Odbor pro manželství a rodinu)
