Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, ten bude veliký. (L 9,48b)
Po všech Ježíšových výkladech o trpícím Synu člověka mají učedníci plnou hlavu představ a nadějí mesiášských. Bude-li v nejbližší době znovuzřízeno království Izraele, pak ovšem musí mít oni zájem o to, čím v něm budou. Všichni patrně měli největší naděje. A tu Ježíš jako učitel i jako soudce v jejich sporu vysloví zásadní pravidlo, které znamená zcela nové hodnocení velikosti, jiné nežli měli učedníci. Ježíšovo měřítko pro velikost je zcela jiné než měřítko jejich. Je tak naprosto odlišné od jejich představ velikosti jako myšlenka trpícího Syna Člověka od židovské představy Mesiáše: spojuje myšlenku pokory a služby. Zdá se, že toto je centrální, vůdčí myšlenka jeho činnosti a poslání. Čti Fp 2,6 a násl.
Zatímco v předcházející události nedostávalo se učedníkům víry, ukazuje se nyní, že se jim nedostává pokory. Proto jim Pán musí názorným příkladem postaviti před oči, že cesta ke skutečné velikosti i moci duchovní vede opačným směrem. Jest to pokora, oddanost, to, co jinde nazývá Pán chudobou ducha. Pravá pokora vede toho, jenž je silný k obětavé službě slabým. Pokládá druhé za znamenitější a důstojnější sebe a tudíž za předmět své služby: Projevuje se v ochotné poddanosti druhým a ve skromnosti i před lidmi.
Artur Jersák (SŽ 1966)
