I rozděleni jsou losem jedni od druhých, ačkoli byli knížata [nad] věcmi svatými, a knížata Boží z synů Eleazarových a z synů Itamarových. (1Pa 24,5)
Pořádek musí být všude, tím více kolem věcí souvisících s chrámem. Rozdělení Aronových potomků na určitý počet tříd neboli skupin nám může sloužit jako podobenství poměrů v církvi Kristově. Čteme-li bedlivě listy Pavlovy i jiných apoštolů, získáme přesvědčení, že i sbory Kristovy podléhají určitým pravidlům a zvyklostem, sloužícím k tomu, aby se „všecko slušně a podle řádu dělo“ (1Kor 14,40). I v křesťanských sborech je zapotřebí, aby všem jejich členům byly rozděleny určité úkoly. Nikdo se tu nemá vyhýbat, pokládá-li se skutečně za křesťana, tj. za kristovce. Vždyť kristovci jsou vlastně duchovní potomci Kristovi, takže mají právo i povinnost pokračovat v díle svého krále Krista. Jsou přece královským kněžstvem, lidem svatým neboli odděleným pro určité povolání. Toto povolání záleží v tom, aby kristovci zvěstovali - a to především svým životem - ctnosti svého Pána, který je pozval ze tmy do oblasti svého podivuhodného světla (1Pt 2,9). Jim, a nikomu jinému, platí Kristovo prohlášení: „Jako mne poslal Otec, tak i já posílám vás. A to pověděv, dechl, a řekl svým učedníkům: Přijměte Ducha svatého!“ (J 20,21-22) Kdo se v starém Izraeli narodili z pokolení Áronova, které bylo pokolením Lévi, měl právo i povinnost být zařazen do určité funkční skupiny. Ani ho nenapadlo, aby se tomu bránil. A tak tomu má být i ve sborech Kristových, máš se činně zúčastnit služby, kterou koná Boží lid.
Jozef Hovorka (SŽ 1968)
