A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. (Jb 42,12a)
Konec Jobova života je poznamenán Božím požehnáním. Job se dočkal dvojnásobného rozmnožení hmotného bohatství a mohl ještě prožít šťastná léta v rodinném kruhu. Nebyla to náhoda, nebylo to pouhé štěstíčko, které se na něj „náhodou“ pousmálo. To sám Pán Bůh rozmnožil jeho statky. Jobův příběh je předobrazem požehnaného závěru života věřících lidí. Přesto, že procházejí mnohými zkouškami, Pán Bůh na ně nikdy nezapomíná. Připravuje jim lepší úděl, má pro ně slavná překvapení, která překonávají jejich očekávání. To je naděje věřících, to je budoucnost Božího lidu! Náš Bůh je dost mocný, aby mohl proměnit dny zlé ve dny dobré, je dost štědrý, aby nás mohl zahrnout svými dary. Boží slovo nás ujišťuje, že „milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému“. V Pánu Ježíši se k nám Pán Bůh sklonil tak výmluvně, že není namístě jakákoliv pochybnost o Boží lásce. Za cestou pouští, po mnohých bojích a útrapách, kyne Božímu lidu vstříc nová země, země zaslíbená. Je to země krásná a bohatá. Ne, nemusíte utíkat od reality života, nemusíme se vyhýbat tvrdé cestě za svým Spasitelem. On nás pevně vede k cíli.
Job směl nyní naplno vnímat Boží štědrou lásku. Stal se vděčným člověkem. Poznal, že Boží požehnání je nade vše. Pán Bůh svým slibům dostojí.
Jan Pospíšil (SŽ 1989)
