Povstaniž, zaskvěj se, dcero Sionská, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou. (Iz 60,1)
Kdysi jsem navštívil jednoho slavného sportovce, v jehož pokoji jsem objevil veliký počet trofejí získaných za vítězství v sportovním boji. Nikdy nezapomenu na jeho komentář k tomu všemu. Smutně na mne pohleděl a řekl: „Světská sláva polní tráva“. A opravdu! Vavřínové věnce mu v prostorných vitrínách zežloutlý a v nitru mu zůstalo jakési divné prázdno.
Jak docela jinak vyhlíží sláva Boží! Je vždycky svěží a radostná. Je věčná. Boží Syn ji přišel na svět zjevit a dokumentovat ve svém vítězství nad zlým nepřítelem člověka, se kterým si ani nejslavnější sportovec neumí poradit. Zvítězil nad hříchem a ďáblem. Peklem a smrtí. To je sláva, to je vítězství! A my tuto slávu Boží smíme zvěstovat. Připomínat sobě i druhým, jak je dobré v Pána Boha věřit a mít oči otevřené pro jeho budoucnost. Lidské oko ještě nevidělo tu slávu, kterou Pán Bůh připravil těm, kteří ho miluji. To vidí jenom oko víry a jednou tváří v tvář uvidíme také svého Spasitele a Pána. Za to se On modlil ke svému Otci, abychom hleděli na jeho slávu. Nedivme se, že tato skutečnost inspirovala básníka k tomu, aby napsal v nadšeném duchu: „Ó, jaká sláva nás očekává doma tam!“ Proto žijme jako dědicové této slávy.
Pavel Titěra (SŽ 1975)
