Nařídil jim: „Vy jste představitelé lévijských rodů. Posvěťte se spolu se svými bratry. Vynesete schránu Hospodina, Boha Izraele, na místo, které jsem pro ni připravil. Že jste při tom ponejprv nebyli, Hospodin, náš Bůh, se prudce na nás obořil, protože jsme se ho nedotázali podle řádu.“ (1Pa 15,12-13)
Davidův první pokus o přenesení Hospodinovy schrány do Jeruzaléma nevyšel. Byl to pokus v dobrém úmyslu, ale od samého počátku se špatným provedením. David se sice radil, ale špatně. Oslovil vojevůdce, velitele oddílů i shromáždění Izraele, ale Hospodina a kněze a levity vynechal. Výsledek? Zkáza. Něco, na co se Bůh nemohl dívat a co Uza zaplatil svým životem.
Teprve Uzova smrt Davida zarazila a pojala ho bázeň před Hospodinem. Zastavil se. Prozkoumal Boží zákon a dal do souladu své záměry s Božími nároky. Připravil místo a stan pro Boží schránu. Povolal kněze a levity a svěřil přenesení schrány mužům podle Mojžíšova nařízení. „Kněží a lévijci se tedy posvětili a vynesli schránu Hospodina, Boha Izraele.“ (v. 14)
I my míváme dobré úmysly, co dobrého bychom mohli udělat pro Hospodina. Kdo je náš „poradní orgán“? Jsou to jen naši stejně smýšlející přátelé, nebo jsme ochotni vystavit své úmysly také duchovním autoritám ve svém okolí, i bratřím a sestrám, kteří společně s námi budou na modlitbách hledat Boží vůli? Podrobujeme své plány a jejich provedení nárokům Božího slova? Zkoumáme ho? Nebo platí to lidské: účel světí prostředky? Kolikrát nás ještě musí Bůh zastavit a dát nám pocítit důsledky našeho nezodpovědného jednání, než nás pojme bázeň před Hospodinem?
Kéž se i naším vyznáním stanou Davidova slova: „V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.“ (Ž 119,112)
Marek Žitný (Brno, Odbor pro manželství a rodinu)
