Jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati oběť za sebe, a služebník můj Job, aby se modlil za vás. Nebo jistě obličej jeho přijmu. (Jb 42,8b)
Člověku sluší před Pánem Bohem pokora, nikoli pýcha. Boží Slovo nás učí, že „Bůh zajisté pyšným se protiví (rozuměj - staví proti!), ale pokorným dává milost.“ To se potvrdilo v životě Joba. Zjevně se nyní ukázalo, že Pán Bůh nechtěl Joba zranit, zdeptat, utrápit k smrti. Byla to sice těžká, ale dobrá zkouška. Byla to náročná škola poslušnosti, trpělivosti, důvěry. Byla to však cesta k vítězství. Byla to cesta k porážce Satana, který chtěl před Pánem Bohem dokázat Jobovu nevěru a přivést jej k prohře, ke ztrátě Božího požehnání. Job se však nedal strhnout ke zlořečení Bohu hned na počátku a ve svém trápení i úzkostech se neuchýlil k reptání. Ano, kladl si mnohé lidské otázky, bojoval sám se sebou, musel se vyrovnat s mnohými lidskými názory přátel. Ale neztratil Pána Boha, neztratil jeho cestu. A Pán Bůh znal nejen Jobovu slabost, ale i jeho touhu po vítězství. Job se potýkal statečně, jako pravý Boží bojovník. Nebyl hrdinou z pohádky, kterého by se žádná zlá síla nedotkla. A přece mohl končit vítězně. Pán Bůh totiž Joba neopustil a v pravý čas mu dal okusit radost z vítězství. Taková je cesta Božích dětí! Vede mnohým úskalím života, není to život snadný a bezstarostný. Je to však z Boží milosti cesta slávy, cesta vítězství. Nepřátelé budou nakonec zahanbeni a děti Boží oslaveny.
Jan Pospíšil (SŽ 1989)
