Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět. (J 16,33b)
Když Ježíš mluví o soužení, nepoužívá podmiňovací způsob. Neřeší, zda soužení budeme zažívat, ale říká, že už je nyní máme, a – pokud budeme zde v těle - dál mít budeme. Na jiném místě konstatuje, že „každý den má dost vlastního trápení“ (Mt 6,34) a Pavel pak přidá, že „všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.“ (2Tm 3,12). Takzvané evangelium prosperity je již jen ve světle těchto veršů falešným učením.
Pro účely tohoto zamyšlení není důležité, zda soužení, o kterém Ježíš na tomto místě mluví, vyplývá z následování Krista anebo je to jen obecné trápení, které prožívá bez rozdílu každý člověk žijící na zemi. Děje se tak, i když jsme děti Krále, který má veškerou moc a je dobrý. Nevěřící člověk potíže možná někdy víceméně stoicky přijme, ale křesťan s nimi může mít problém, protože věří v dobrého Boha, který v jeho životě působí. Pomůže, když si uvědomí, že není nad svého Mistra, který sám trpěl. A když přijme jasné novozákonní učení o tom, jak si Bůh utrpení používá k výchově svých dětí a k utváření jejich charakteru pro věčnost.
Soužením ale náš text nekončí. Ježíš své následovníky vyzývá, aby se nepoddali malomyslnosti a vzchopili se. On sám skrze své utrpení přemohl svět. A my jej fakticky přemohli s ním, pokud jsme se jím nechali zastoupit a stali se jeho vlastnictvím. Jak velkou naději toto poznání dodává lidskému srdci a jaké povzbuzení vnáší do našich životů! „Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží,“ píše apoštol Jan. (1J 5,5)
Považuji za důležité si všimnout i, že pokud se máme vzchopit, jak nás vyzývá Ježíš, iniciátory onoho „vzchopení“ máme být my sami. Nikdo jiný to za nás neudělá, apel je směřován na nás. My sami musíme v plné víře přijmout Kristovo vítězství, přivlastnit si je, rozhodnutím mysli a zapojením vůle se „vzchopit“ na základě důvěry, že toto Kristovo vítězství platí i pro nás. „Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste… protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.“ (1J 4,4)
Jiří Lemer (Praha 3)
