Dávejte pozor, bratři, aby někdo z vás neměl zlé a nevěrné srdce, které by se odvracelo od živého Boha. Raději se navzájem denně povzbuzujte, dokud ještě platí ono „Dnes“, aby se někdo z vás nedal oklamat hříchem a zatvrdit. (Žd 3,12-13; B21)
Dnešní oddíl je logickým pokračování včerejšího. Proč některé překlady ve třináctém verši používají slovo povzbuzovat a jiné překlady (ČSP, BKR) slovo napomínat? Řecké slovo parakaleo znamená obojí: jak napomínat, tak také povzbuzovat. Záleží na kontextu, jestli jde spíše o varování před špatným nebo o povzbuzení a volání k dobrému. Proto si myslím, že napomenutí má obě složky, jak upozornění na špatné, tak i poukázání na lepší, dobré.
Druhou věc, kterou chci zmínit: Boží napomenutí může přicházet i skrze církev, rozuměj Boží lid. Dokonce jsme k tomu vyzývání, ať se povzbuzujeme a napomínáme navzájem. Proto je zapotřebí být ve společenství církve a nezanedbávat společná shromáždění (Žd 10,24-25). Někteří k tomu mají dokonce dar od Boha – „kdo dovede povzbuzovat, ať povzbuzuje“ (Ř 12,8).
Každý z nás je totiž v nebezpečí podlehnout pokušení či zhřešit. Hřích nás oklamává a odvrací od živého Boha. Následek může být až katastrofální, zatvrzení vůči Bohu a nevstoupení do jeho odpočinutí (Žd 3,18-19).
Na cestě do Božího království nejsme sami, mějme zájem jeden o druhého, všímejme si ostatních, sledujme, čím procházejí, abychom je mohli povzbudit a být jim oporou.
Jiří Marek (Ostrava)
