Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha. (Žd 6,1)
Kdybychom v Novém zákoně nečetli tuto výzvu nebo podobnou, např. „oblecte se v lásku, jež je páskou dokonalosti” (Kol 3,14), mohli bychom se domnívat, že uplatňování výzev Pána Ježíše v jeho tzv. kázání na hoře je třeba odložit až do doby jeho tisíciletého království, jako např. i jeho výzvu: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý Otec váš, jenž je v nebesích!“ (Mt 5,48). Promysleme všechno to, co apoštol Pavel ve svém listě Římanům říká o spravedlivém neboli správném životě věřících křesťanů a shledáme, že velká část toho je vzata z Ježíšova kázání na hoře. Naše dokonalost je tedy s Boží pomocí možná již v době přítomné. Máme-li se vyznačovat křesťanskou dokonalostí, je potřebí, aby naše chování mělo svůj význačný celkový ráz (charakter). Části tohoto celku mají být rozmanité, mají být sladěny a nenarušovat žádoucí úměrnost, jsouce určovány danou zákonitou souvislostí a rytmem své uplatnitelnosti v praktickém životě. Dokonalost např. našeho těla se vyznačuje tím, že je nástrojem naší lidskosti. Části těla jsou rozmanité, trvají v souladu, nenarušují úměrnost, oko není např. větší než ucho; jsou spojeny zákonitou souvislostí a mají svůj rytmus, např. střídání činnosti s odpočinkem apod. Tato dokonalost se mohla stát skutečností jenom proto, že toto tělo je dílem dokonalého Stvořitele, dokonalého v lásce, moudrosti a v síle i ve všech ostatních vlastnostech.
Josef Hovorka (SŽ 1975)
