Kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnosti těm, kdo jí prošli. (Žd 12,10b-11)
Jak úžasné, že máme svatého Boha! Nebo bychom raději žili v pohodlí a nechtěli se nechat přetvářet?
Někdy to tak máme, ale pokud jsme se upřímně rozhodli pro Krista, přicházejí do našeho života těžké situace. Dobrým výchovným polem je třeba manželství. Můžeme se zaměřit na stěžování a obviňování toho druhého, jaký je. Smyslem manželství však není, aby nám bylo dobře, ale naše posvěcování. Takto si Bůh používá různé nástroje v našem životě. Lidi, okolnosti, naše vlastní selhání nebo slabosti. A mnohdy jen z Boží perspektivy a s odstupem času dokážeme vnímat smysl toho, co se děje.
Pak můžeme být povzbuzením sobě i druhým tak, jak nás povzbuzují slova: „Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena a vykročte jistým krokem, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.“ (v. 12-13)
Lada Petraturová (Vikýřovice)
