Proto nebudou moci synové Izraele obstát před svými nepřáteli. Obrátí se před svými nepřáteli na útěk, protože se stali klatbou. Už s vámi nebudu, pokud nevyhladíte klatbu ze svého středu. (Joz 7,12; ČSP)
Po vítězství nad Jerichem zavládla v řadách Izraelitů obrovská radost. Známe to sami. Když nějakou historku nebo příběh ze života vyprávíme opakovaně, vnímáme ho už trochu jinak. Jistě, všichni věděli, že hradby Jericha padly Boží mocí. Ale postupně se do myslí Izraelců vkradla myšlenka, že i oni mají na vítězství určitý podíl. Jinak by nemohli navrhnout, aby do boje proti městečku Aj poslal Jozue jen hrstku bojovníků. Už víme, že to skončilo porážkou. A Jozue leží, pláče, sype si na hlavu popel a ptá se: „Hospodine PROČ…?“
Úplně stejní jsme i my dnes. Když se nám v životě něco nepovede, ptáme se: Proč Bože? Místo abychom se v pokoře podívali do svého srdce a ptali se: Pane, ukaž mi, kde jsem selhal/a? Co jsem udělal/a špatně? Čím jsem tě zarmoutil/a? V čem jsem tě neposlechl/a? To jsou otázky pokání. Ptát se „Bože proč?“ znamená pyšně obviňovat svrchovaného Boha a Pána. Hospodin nemusí na tuto otázku odpovídat. Protože ON je svrchovaným Pánem každé životní situace. Z přečteného textu je jasné, že Hospodin je milostivý a s námi hříšníky mluví, i když by mohl mlčet.
Chceme být požehnáni? Podmínkou je podívat se do svého srdce. Najít, vyznat a odstranit všechny špatnosti, které se na nás každý den znovu a znovu snaží nalepit. Přiznejme si, že odstraňování špatností bolí. Hospodin však očekává naši poslušnost, aby nám mohl každý den v hojnosti žehnat.
Vilma Koblischková (Teplice)
