Vždycky na svých modlitbách žádaje, abych aspoň někdy mohl šťastně, byla-li by vůle Boží, k vám přijíti. (Ř 1,10)
Předmětem modlitby krom díků, chval, přímluv a proseb je tu žádost plná touhy: „přijíti k vám, …viděti“. To je vzácné přání po obecenství a sdílení. Ne jakékoli setkání přátelského charakteru. Pro vyjádření této skutečnosti zde apoštol užívá zvláštního výrazu. Slovy „milost duchovní“ překládají Kraličtí řecké „CHARIZMA“, a to dává pojmu obecenství zvláštní obsah. A všimněme si, že se nejedná jen o službu, kterou chce apoštol poskytnout věřícím, ale o požehnání oboustranné. Nový překlad to vyjadřuje takto: „Abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar, a tak vás posílil, to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou“. Tu vzájemnost ještě důrazněji vyjadřuje německý překlad: „Abych byl ve vašem středu s vámi potěšen, skrze víru, která je v druhém, jak vaší, tak mou“. Pro taková setkání platí zaslíbení, že spolupůsobení lidí majících Ducha Kristova mají mít ve sboru kvalitu události, účinku jeho moci, a to pro růst víry a budování sboru. Tváří v tvář ubohosti lidského soužití ve světě a nejrůznějších forem přátelských setkání - která mohou také působit potěšení - si chceme uvědomit výjimečnost daru obecenství věřících. Pavel je příkladem, jak toužebně máme vyhledávat obecenství s cílem povzbudivého obsahu. Je „moje víra“ povzbuzením pro druhé?
Ervín Kubalík (SŽ 1985)
