Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem. (Ž 111 ,10)
Když se řekne slovíčko „bázeň“, většinu z nás asi napadne synonymum „strach“. I angličtina pro oba výrazy používá stejné slovo „fear“. Rozlišujme ale dva druhy strachu. Ten první všichni známe. Je to ten klasický strach, který občas zažívá každý z nás. Někdo se bojí létání, jiný pavouků a někdo zase zubaře či jehel. Není to ale strach, který bychom měli mít z Boha.
Existuje totiž i jiný druh strachu, tzv. Boží bázeň. Bůh totiž nechce, abychom se ho báli, abychom se klepali strachy kdykoliv na něj pomyslíme a abychom plnili jeho přikázání pouze z donucení a strachu z trestu. Naopak. Mít Boží bázeň je požehnání Ducha svatého. Boha se nemusíme bát, vždyť je to náš nebeský Otec, který nás bezpodmínečně miluje a vše nám odpouští. Boží bázeň je tedy hlavně úcta k Bohu jako stvořiteli všeho a všech a uvědomění si faktu, jak úžasný Bůh to je. Boží bázeň je vědomí toho, že Bůh tu pro tebe je tady a teď, že ví všechno, že vidí všechno a že se k němu můžeš kdykoliv obrátit.
V knize Exodus čteme příběh o vysvobození izraelského národa z Egypta. Čtrnáctá kapitola obsahuje známou pasáž, ve které Mojžíš rozdělil Rudé moře a Izraelci tak prošli z jednoho břehu na druhý suchou nohou. Nad faraonovými muži se ale voda zavřela a nevyvázl ani jediný. Izraelci tak uviděli Hospodinovu velikou moc, báli se ho a uvěřili mu. (Ex 14,31) Kdo by se bál někoho, kdo mu zrovna zachránil život? Izraelci touto bázní Boha naopak oslavovali, žasli na jeho mocí a děkovali mu za záchranu.
V knize Kazatel rovněž čteme: „Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.“ (Kaz 12, 13) Bojme se tedy Boha a žasněme na tím, jak úžasný je. Amen.
Petr Kárník (Litoměřice)
