Vstal pak Jozue velmi ráno, a hnuvše se z Setim, přišli až k Jordánu, on i všickni synové Izraelší, a přenocovali tu, prvé nežli šli přes něj. (Joz 3,1)
Nyní přišel ten den, kdy Izraelité uzřeli nový div moci Boží. Stáli před prudce tekoucím Jordánem, který strhával s sebou vše, co vstoupilo do jeho řečiště.
Jozue se syny Izraelskými došli k Jordánu a tu přenocovali. Třetího dne šli správcové lidu prostředkem stanů s příkazem Jozue (v. 3-4): „Když uzříte truhlu smlouvy Hospodina Boha svého a kněží Levitské, ani ji nesou, vy také se hnete s místa svého a půjdete za ní (Avšak místo mezi vámi a mezi ní bude okolo dvou tisíc loket míry obecné), abyste viděli cestu, kterouž byste měli jíti, nebo nešli jste tou cestou prvé“. - Na tuto cestu bylo nutno se připraviti nejen tělesné, ale i duchovně. - Verš 5. čteme: „Posvěťtež se, zítra zajisté učiní Hospodin divné věci mezi vámi“.
Když kněží vstoupili do Jordánu, stal se zázrak! Vody Jordánu se rozdělily, pokolení za pokolením přecházela Jordán po suchu. Přítok stal se hrází, odtok vyprázdnil řečiště a lid přešel Jordán po suchu naproti Jerichu.
V. 17. „Stáli pak kněží, kteříž nesli truhlu smlouvy Hospodinovy na suše uprostřed Jordánu nehýbajíce se.“ Hospodin sliby své neruší, naplňuje! Činíme my také tak?
Jan Řičař (SŽ 1966)
