Proto, jak říká Duch svatý: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti, (Žd 3,7-8)
Napomenutí nemá rád nikdo. Souvisí s nějakým naším přestoupením či chybou. Jenže napomenutí nás nemají jen sankcionovat, ale také upozorňovat, ukazovat a chránit před mnohem závažnějšími chybami. Je lepší být upozorněn na možné riziko pádu, než řešit vážné zranění. Je lepší být upozorněn na technickou závadu, než řešit dopravní nehodu apod.
Podobně napomínal a varoval Bůh Izrael při putování do zaslíbené země. Ačkoliv viděli zázraky v Egyptě a další mocné Boží skutky na cestě do zaslíbené země, přesto Bohu opakovaně nedůvěřovali a dokonce reptali. Zde jsou některé situace: reptání kvůli nedostatku vody (Ex 15,17; Nu 20), reptání kvůli jídlu (Ex 16), neposlechnutí a porušení smlouvy (zlaté tele Ex 32) a v neposlední řadě selhání po návratu dvanácti zvědů (Nu 13-14). Všechna neuposlechnutí měla své důsledky, v posledním případě kvůli tomu všichni putovali čtyřicet roků pouští a zemřely starší generace Izraelců. Neměl to Pán Bůh s Izraelem jednoduché, potřebovali napomínat opakovaně.
Jak jsme na tom my? Nejsme lepší než Izraelci, také potřebujeme Boží napomenutí, abychom nepadli do větších problémů. Je hloupé ignorovat Boží vedení a jít si svou cestou. Bůh pro nás chce jen to dobré, chce nás chránit a vést. Jak můžeme napomenutí od Boha vnímat? Bůh promlouvá různými způsoby, především skrze své slovo a svého Ducha. Proto buďme pozorní na Boží napomenutí a řiďme se podle nich.
Jiří Marek (Ostrava)
