Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch. (Žd 13,17)
Závěrečná část listu Židům obsahuje několik rad a pokynů. Dnes se zaměříme především na sedmnáctý verš. Týká se vztahů mezi vedoucími (kraličtí přeložili: správci) a ostatními věřícími. Ti, kteří jiné nějakým způsobem vedou, jsou odpovědni Pánu Bohu za to, jak je vedou. Služba těch, kterým je Pánem Bohem i církví svěřena vedoucí úloha, je pomocí těm, kteří jsou vedeni. Jsou chráněni před rozmanitými nebezpečími, která by nemuseli včas rozpoznat nebo by jim sami nedokázali dostatečně čelit. Jsou vyučováni, vychováváni, napomínáni i povzbuzováni.
Vedoucí úloha je odpovědná a náročná. Měla by být v souladu s Božím povoláním a vybavena patřičnými duchovními dary. Ty nejsou k tomu, aby se nimi někdo chlubil, ale aby sloužily k duchovnímu užitku celku.
Církev (sbor) je duchovní organismus, složený z jednotlivých údů. Hlavou je Kristus. Každý úd má své místo a poslání. To, že někdo má v nějaké službě vedoucí úlohu, neznamená, že je nadřazený nad jiné. Pro pořádek a řádné fungování celku je ve svěřené oblasti nadřízený, ale je za ni také odpovědný. Bez dobrého vedení a řádu nefunguje žádné společenství. Tam, kde je podřízenost Ježíši Kristu, jsou vztahy uvnitř celého společenství vedeny vzájemnou láskou. Tam ani služba vedení není těžkým břemenem, ale je radostná, i když je náročná.
Je důležité si přiznat, že žádný vedoucí nemá všechna obdarování a že jeho služba má být doplňována všemi ostatními, tak jako v těle jsou užitečné všechny údy. V církvi proto není na místě „systém jednoho muže“, tedy např. aby kazatel dělal všechno a odpovídal za všechno. Je potřebné, aby byl milován, podepírán i doplňován službou ostatních.
Dobroslav Stehlík (Vikýřovice)
