Pamatujte na divy, které vykonal, na jeho znamení, na rozsudky jeho úst, vy símě Abrahama, jeho otroka, synové Jákobovi, jeho vyvolení. On je Hospodin, náš Bůh. Jeho soudy jsou nad celou zemí. (Ž 105, 5-7)
Žalmista nás už v úvodním prvním verši vyzývá k vzdávání chvály Bohu: „Vzdávejte chválu Hospodinu! Vzývejte jeho jméno! Oznamujte mezi národy jeho činy!“ Bůh si zaslouží chválu za všechny věci, které pro nás dělal i dělá. Připomínání si toho, co pro nás udělal, co v něm máme, je důležité, abychom nezapomněli na velkou lásku a milost, kterou nám Bůh prokázal. Je to také výzva k projevování vděčnosti a k uctívání Boha, který nás zachránil z temnoty hříchu.
Připomínání si dobrých věcí, které pro nás Bůh udělal je velmi prospěšné pro naše duchovní zdraví a růst. A měli bychom si nejen připomínat to, co pro nás Bůh udělal, ale i to, že samotné připomínání je pro nás dobré. Často máme sklony k reptání a stěžování si. To je však velmi ubíjející. Naopak připomínání si Božího jednání nám pomáhá nezapomínat, že na Boha se můžeme spolehnout. Můžeme tak posilovat svou víru a důvěru v Boha v časech, které jsou těžké, když se cítíme osamělí nebo bezmocní. To nás pak může vést i v náročných časech k upřímné chvále a vděčnosti.
Když se Pavel a Silas po zbičování ve vězení modlili a chválili Boha, země se třásla. Chvála obrací naši pozornost od našich problémů na Boha. Ve srovnání s Ním jsou všechny problémy malé a slabé. Bůh sám naši chválu nepotřebuje. Je všemocný, je dokonalý. Po naší chvále nebude o nic větší nebo slavnější. Potřebujeme si připomínat, jak velký opravdu je. Co pro nás udělal. Připomínání si Božího vysvobození nám nás naplňuje vděčností a láskou, dává nám naději a sílu. Je to něco, co bychom měli dělat pravidelně, aby naše srdce bylo vždy plné radosti a naděje z toho, jak velkého a úžasného Boha máme.
Matouš Pechman (Litoměřice)
