Jestliže však přece odpadnete a přimknete se ke zbytku těch pronárodů, které ještě zbyly mezi vámi, a jestliže se s nimi spřízníte sňatkem a budete se mísit s nimi a oni s vámi, tedy jistotně vězte, že Hospodin váš Bůh, už před vámi ty pronárody nevyžene. Stanou se vám osidlem a léčkou, karabáčem na vašich bocích a trny v očích, dokud nevymizíte z této dobré země, kterou vám dal Hospodin, váš Bůh. (Joz 23,12-13)
Kdyby se vám stalo, že byste odpadli a přidali se k lidem a způsobům těch, kteří nenásledují Hospodina, tak vězte, že už se těch lidí nezbavíte a budou vám stálým pokušením. Váš život bude těžký jako život otroka, budete mít omezené vidění/rozpoznání toho, co je dobré a co zlé, a nakonec přijdete o všechno, co vám původně Hospodin dal. Toto je ve stručnosti Jozuovo poselství z dnešního textu.
Náš Bůh má pro nás dobré věci, zaslibuje nám mnohé a své sliby plní. Z Božích slibů nezapadne ani jeden. Bůh slíbil Izraeli jejich vlastní zemi. Konečně se dočkali a mají ji, tu svou zemi zaslíbenou, krásnou a plodnou jako rajská zahrada. Jenže váží si toho nebo si toho dostatečně neváží?
Tenhle meč je dvousečný, broušený na obě strany. Ne nadarmo se Bibli říká smlouva, protože to smlouva je. Ve většině smluv je odstavec, který říká, jaké sankce čekají smluvní stranu za nedodržení toho, co se souhlasem uzavřela. Ani zde tomu není jinak. Následuješ mě, říká Hospodin, budu ti žehnat. Půjdeš si vlastní cestou, uvedu na tebe zlo – zakusíš následky svého rozhodnutí.
Když přemýšlím na Božími sankcemi, tak mě napadají slova současné mladé generace: „To nechceš!“
Iveta Procházková (vedoucí kanceláře VV BJB)
