My máme v Boha radostnou důvěru, že nás vyslyší; když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí. (1 J 5,14)
Pán Bůh chce, abychom se k němu modlili a tak trvali s ním v obecenství. On zaslíbil: „Volej mě v den tísně, já tě vyprostím a ty mi vzdáš čest.“ (Ž 50,15) Bůh neodepře dobro těm, kdo chodí v upřímnosti.
Pravý modlitebník předstupuje před Boha v pokoře s určitými potřebami a s vědomím své duchovní chudoby. Můžeme se modlit v plné jistotě víry, že se nám dostane všeho, když budeme prosit předně za věci království Božího (Mt 6,33). Prosme za duchovní dary, za spasení, za posvěcení a svatost života, za zmocnění ke službě svědecké, za věrnost do konce. Taková je Boží vůle při nás. Za dary časné prosme jen s oddáním všeho do Boží vůle. Učme se od Pána Ježíše říkat: „Ne jak já chci, ale jak Ty chceš.“ (Mt 26,39) Netrvejme na splnění našich osobních zálib; prosme o splnění Boží vůle a věřme, že Bůh naše modlitby vyslyší. Spoléhejme v modlitbách na všecka Boží zaslíbení daná nám v Kristu (2K 1,20). Setrváme-li ve víře v Kristu, zaslíbení Boží v něm budou nám splněna. Musíme činit pokání, rozejít se s hříchem, neboť Bůh svévolných hříšníků nevyslyší; vyslyší toho, kdo jej ctí a plní Boží vůli (J 9,31).
Alois Erlich (SŽ 1975)
