Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. (Mi 6,8)
Hospodin vede spor se svým lidem – činí mu výtky. Připomíná mu, že ho vyvedl z egyptské země a vykoupil z domu otroctví. Co potom očekává od Izraele? Nejsou to oběti, ani jich nechce velké množství – žádné tisíce beranů a desetitisíce potoků oleje. Dokonce nežádá ani oběť prvorozence. Hospodinu nejde o množství vykonaných náboženských úkonů, o vytváření vnějšího dojmu pravého vztahu k Hospodinu „před zraky diváků“.
Boží požadavek míří k srdci každého příslušníka vyvoleného národa. Jak vypadá pravá bohoslužba? Vyznačuje se tím, že je doprovázena zbožným životem. Pozná se podle toho, že ti, kteří Boha skutečně uctívají, přinášejí sami sebe jako živou oběť. Bůh vždy hledí k srdci člověka a hledá, zda je naplněno tím, co je dobré – tím, co od něho Bůh žádá. Jsou to tři vlastnosti, které patří nerozlučně k sobě: zachovávat právo, milovat milosrdenství a pokorně chodit s Bohem.
Jsem hluboce přesvědčen – a je to i moje osobní zkušenost – že naplnění Božích požadavků začíná od pokorného srdce. Zachovávat právo znamená jednat spravedlivě s každým ze svých bližních. Prorok Izajáš to formuluje takto: „Jednat dobře se naučte! Prosazujte spravedlnost, podpořte utlačovaného, zjednejte sirotkovi právo a zastaňte se vdov!“ (Iz 1,17; B21)
Milovat milosrdenství, to znamená kultivovat srdce soucitem a odpuštěním ve vědomí hluboké Boží lásky k nám. Vždyť on nás tak miloval, že dal svého jednorozeného Syna, abychom v jeho zástupné oběti na Golgotě přijali dar spasení, dar nového života. Apoštol Pavel vyzývá sbor v Efezu: „Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ (Ef 4,32)
Toto je stav srdce, který doprovází skutečnou, pravou, Bohu libou bohoslužbu. Tento Boží požadavek je stále aktuální, platí ve všech dobách – trvale a neměnně. Týká se i každého z nás.
Jan Titěra st. (Zlín)
