Spoutali ho dvěma novými provazy a odvedli ho od skály. Když přišel do Lechí, Pelištejci ho přivítali válečným pokřikem. Tu se ho zmocnil duch Hospodinův a provazy na jeho pažích byly jako nitě, které sežehl oheň. Pouta mu na rukou povolila. Našel čerstvou oslí čelist, popadl ji do ruky a pobil jí tisíc mužů. (Sd 15,13b-15)
Na tomto světě běžně pozorujeme, že fyzická síla vítězí. Větší pes zažene menšího, železný stroj kácí stromy, diamant rozřízne sklo. Možná si umím představit Božího Ducha jako vanutí neviditelného vánku, který roztřepetá listí v koruně stromů. Ale upřímně – jak porovnám jeho neviditelnou sílu s něčím hmatatelně mocným? Dokáže mě Boží Duch ochránit před zlodějem, před vytasenou dýkou, před namířenou zbraní? Před tím, co mi nahání strach? Dokáže zadržet vystřelenou balistickou raketu či dokonce bombu nebo vlnu tsunami? Dokáže zadržet asteroid řítící se k Zemi?
Samson nepochyboval, že Boží Duch je silnější než jakákoli pouta. Věřil nespoutatelné Boží moci. Svým životem byl často na hraně poslušnosti Bohu, a přesto skrze něho Hospodin mocně jednal. Jak Samson věděl, jestli nebudou provazy příliš silné, jestli je ještě dokáže roztrhnout? Dokázal by roztrhnout i řetězy? I železné mříže vězení? Neřešil to, prostě věřil. Když volal k Bohu, on ho vyslyšel.
Boží Duch je stejně silný dnes, jako byl tehdy. Věřím tomu? Dokáže zastavit i válku? Na izraelský lid Bůh dopustil mnoho válek – a také z nich svůj lid vysvobozoval. Boží slovo dokonce dokáže rozvazovat pouta a svázat nepřítele: „Dám ti klíče nebeského království: cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli na zemi rozvážeš, bude rozvázáno v nebi.“ (Mt 16,19 B21)
Volejme k němu, buďme svatí a věřme. Bůh vítězí.
Lukáš Malý (Litoměřice)
