Protož, bratří, vybeřte z sebe mužů sedm dobropověstných, plných Ducha svatého a moudrosti, jimž bychom poručili tu práci. (Sk 6,3)
Je zajímavé sledovat počátek církve Kristovy, její růst, život a způsob práce. Když Duchem svatým naplnění apoštolé vyšli do jeruzalémských ulic se zvěstí evangelia, čteme, že v ten den uvěřilo, bylo pokřtěno a připojeno okolo 3000 duší a že „Pán přidával církvi denně těch, kteří by spaseni byli.“ Nemůžeme se divit, že při tak rychlém růstu počtu věřících a při společném hospodaření, kdy „bylo děleno mezi všecky, jakž komu potřebí bylo“, se někteří cítili a snad i byli opomíjeni, takže mezi nimi byla nespokojenost. .
Jak moudře apoštolé tuto záležitost řeší: neporoučí sami, ale svolávají věřící, aby oni mezi sebou vybrali sedm mužů, kteří by se starali o hospodářské a jiné záležitosti církve, aby se sami mohli plně věnovat duchovní službě a modlitbám.
Je to krásný příklad pro práci ve sboru: aby se kazatel mohl plně věnovat duchovní službě, mají vše ostatní na starosti diakoni, čili sborem vybraní pomocníci. O těch prvních diakonech čteme, že byli plní víry a Ducha svatého, a to má být směrnice i pro nás.
Ve sboru, stojícím pod autoritou Písma svatého, je vždy místo pro práci nejen kazatele, ale i dobrovolnou službu nadaných bratří a sester. Je povinností a ctí každého věřícího bratra neb sestry dát svěřenou hřivnu do služby budování církve Kristovy. Čím pomáháš ty?
František Lehotzký (SŽ 1982)
