Pobyli tam s Davidem tři dny. Jedli a pili, co jim jejich bratři připravili. A jejich sousedé až od Isachara, Zabulóna a Neftaliho přiváželi na oslech, velbloudech, na mezcích i dobytčatech chléb, mouku, pletence sušených fíků, sušené hrozny, víno a olej a přiváděli množství skotu a bravu, neboť v Izraeli zavládla radost. (1Pa 12,40-41)
Ještě máme v paměti, jaké nadšení panovalo ve Velké Británii při korunovaci nového krále. Pro některé lidi to byla především velká podívaná, ale pro mnohé Brity to byla velmi významná událost pro jejich zemi. Vždyť král je pro ně osobou reprezentující a sjednocující celý národ.
David se nestal králem dědičně, a i když si získal uznání jako velmi úspěšný bojovník a vůdce, trvalo několik let, než to uznala všechna pokolení. Nejdůležitější bylo, že Hospodin Davida povolal a skrze proroka Samuele ho pomazal za krále. Přesto trvalo léta, než to pochopil celý národ. Nyní nastal ten slavnostní okamžik sjednocení národa, kdy do Chebrónu přišly desetitisíce Izraelců ze všech pokolení, aby Davida slavnostně ustanovili za krále celého Izraele.
V minulosti se významné slavnosti konaly několik dní. Ale kdo nasytí takové množství lidí? Pro Ježíše by to nebyl problém, Dokázal rozmnožit chleby, ryby a proměnit vodu ve víno. Ale je ještě jiný zázrak, který působí Duch svatý; je to štědrost. Radostí byly zachváceni nejen ti, kteří byli vyslání k této slavnosti, ale i mnozí další, kteří neváhali pro početné shromáždění přivézt jídlo i pití i z větší dálky. Pisatel to vysvětluje slovy „neboť v Izraeli zavládla radost“. Jednomyslnost působí radost a vděčnost působí štědrost.
Umíme objevovat důvody k vděčnosti a radosti? Umíme svou radost vyjádřit štědrostí? Z Bible se dozvídáme o událostech, kdy lidé spontánně posílali dary potřebným, např. po záchraně Židů v Persii (Est 9,22) nebo při obnovené bohoslužbě v době Ezdráše a Nehemjáše (Neh 8,10). Nejde však jen o mimořádné zkušenosti s Boží pomocí, každý den můžeme objevovat Boží milost, jeho dobrodiní a mnoho důvodů k vděčnosti. A vděčnost můžeme vyjadřovat nejen děkováním, ale také štědrostí. Dříve o Vánocích lidé z vděčnosti za Spasitele obdarovávali chudé lidi, ale žel, dnes se to změnilo a Vánoce jsou až na výjimky jenom vzájemným obdarováním pouze ve vlastní rodině. Boží slovo nás však vybízí: „Nezapomínejte také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí.“ (Žd 13,16)
Milan Kern (Blansko, Odbor pro manželství a rodinu)
