Potom jsem slyšel veliký hlas velikého zástupu na nebi, řkoucího: Halelujah. Spasení, a sláva, a čest, i moc Pánu Bohu našemu. (Zj 19,1)
Lid Boží se nechystal potřít „Babylon" doby Janovy, Řím; odkud se šířilo tolik nepravostí, kde se jen vzmáhalo hýření a lpělo se na hmotných věcech života, kde si úmyslně zahrávali se zlými silami, které puštěny s uzdy činily svět zlým; kde bylo mnoho postaveno na krvi. Lid Boží se však bál celého toho obludného systému, pohrdajícího svědomím a čistotou. Jen trpěl a očekával na Pána. A z milosti lze nyní číst o veliké radosti, které se dočkali: mohli odolat vlivu toho zlého, nebyli oblouzeni a strženi celkovou psychózou. Radovali se ze slávy Boží, která spočívá na lásce k člověku, čistotě a pravdě. Bratře, sestro, buď sílen v Pánu, aby ses mohl radostně těšit z každého pádu zlého. Aby nebylo škodolibosti, ale dík a čest Bohu. Tato radost činí shromáždění a klanění se Pánu tak krásnými, jak je vidíme v textu. Radost ze splněných slibů to činí. A projevuje se chvalami a bázní Boží při malých i velkých ve sboru! Tam, kde slova „chvalte Boha" nejsou výzvou, ale povolením; kde duše jsou drženy pouze řádem společenství a jen čekají na povolení, kdy budou moci odpovědět a hlasitě projevit SVOU vděčnost. Pán sliby zachovává, a v něm smíme očekávat i nové radosti. Proto nikdy nepochybuj. I ty se můžeš radovat — pro čest, moc a slávu Pána Ježíše.
Bohumil Palla (SŽ 1968)
