Můj hlas zní k Hospodinu – o pomoc volám; můj hlas zní k Hospodinu – prosím o smilování. Vylévám před ním svůj nářek, povídám před ním o svém soužení. Když můj duch ve mně umdlévá, ty znáš moji stezku. (Ž 142,2-4a; ČSP)
V jedné křesťanské písni se zpívá: „Když je mi těžko jít po mé pozemské cestě, volám v modlitbě…“ Celý náš pozemský život je plný starostí, shonu, problémů a trápení. Neexistuje člověk, který by neměl potíže. Od počátku stvoření člověka a jeho pádu do hříchu vidíme smutný obraz, kdy nás zahlcují starosti a přinášejí nám smutek a zklamání.
Je tohle opravdu můj život? Můžete se rozhodnout. Volání k Bohu a přinášení mých starostí před jeho trůn je jistou cestou k vítězství. Miliony křesťanů na celém světě vylévají své modlitby před Bohem. Obracejí se na Pána se svými starostmi a on je slyší. Bůh jejich slovům velmi pozorně naslouchá. Stvořitel nám může naslouchat celé hodiny a neunaví se.
Mohu vyprávět o své slabosti – najdu si na to čas? Potom se mohu v modlitbě svěřit: Ježíši, ochraňuj mě prosím. Jedině Ježíš Kristus mě může vyslechnout a pochopit můj problém, něžně se dotkne mé duše a v tu chvíli dostanu něžnou odpověď.
Když je duše sklíčená, celé tělo trpí a my nenacházíme místo odpočinku. Když budeme hledět na Krista a ne na problém, dostane se nám uzdravení. Ježíš mě něžně podpírá, je mi nablízku. Pozveš li ho do svého problému, půjde s tebou a pomůže ti ho vyřešit.
Vitalij Bludov (Kladno)
