Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali: „Je dobrý.“ Jiní říkali: „Není, vždyť svádí lid.“ Nikdo ovšem ze strachu před Židy o něm nemluvil veřejně. (J 7,12-13)
Při čtení tohoto textu jsem si vybavil, co často slýchám od starších lidí: že se svět pořád mění, neustále jsou nějaké nové technologie a objevy a to, co bývalo za jejich mládí, už dnes nikdo nezná. Při čtení příběhů z Bible však vidím, že i přes všechny věci kolem nás, které se vyvíjí, inovují a objevují, tak lidé zůstávají stále stejní.
V tomto textu čteme, že stejně jako dnes, už tehdy byli lidé, kteří věřili, že Ježíš je dobrý a jeho slova jsou pravdivá. A stejně jako dnes už tehdy jiní tvrdili, že jsou to nesmysly a snaha o manipulaci, a že chce svést lidi na scestí. Ani jedna strana se v tomto příběhu neodvažuje o Ježíši mluvit otevřeně a spíše si to nechává pro sebe. Ježíš v židovských představených vzbuzoval negativní emoce do té míry, že se ho chystali zabít, a tak i pouhé sympatizování by mohlo znamenat nepříjemnosti.
Je tu zřetelná určitá neměnnost lidského chování. Není to tak dlouho, co i u nás hrozily za pouhé spojení s Ježíšem různé postihy ze strany státu. V některých zemích to tak ještě stále je. U nás už nic takového nehrozí, ale stejně Ježíšovo jméno mezi lidmi často budí kontroverze. A tak si říkám, do které skupiny patříme. Jsme jako ti, kdo sice věděli, že Ježíš je dobrý, ale ze strachu se k němu nehlásili a raději si to poznání nechávali pro sebe, aby nebudili kontroverze? Nebo jsme ochotni využít naši svobodu a podělit se o poznání Ježíše? To znamená veřejně se k němu přiznávat a diskutovat o něm i s lidmi, kteří na něj a na výklad Písma mají jiný názor?
Do které skupiny patříš ty?
Benjamín Matala (Teplá)
