I přijali to muži ti z pokrmů jejich, a úst Hospodinových neotázali se. (Joz 9,14)
Izraelci i jejich vůdce Jozue měli přesný rozkaz, jak si mají počínat při obsazování zaslíbené země a hlavně, jak mají zacházet s tamnějšími pohanskými obyvateli. Jedině Bůh ve své svrchovanosti mohl dát rozkaz k vyhubení hříchu propadlého a modlám sloužícího obyvatelstva. Izraelci se pak měli pro každé vážnější rozhodnutí dotazovat na Boží vůli. Měli výslovný zákaz spolčovat se s obyvateli zaslíbené země a uzavírat s nimi smlouvy (2M 34,12). Divíme se, že i takový bohabojný a poslušný vůdce jakým byl Jozue, se dal oklamat lstivými a ďábelsky chytrými Gabaonitskými. To, od čeho je Bůh chtěl uchránit, se brzy dostavilo (Nu 25,1-3).
I nám, věřícím křesťanům, žijícím v dnešní době, má tento oddíl Písma co povědět. Především nás upozorňuje na toho odvěkého Božího i lidského nepřítele ďábla, který nikdy nezahálí a má pro každou dobu a pro každého člověka připravenu nástrahu a různá pokušení. Apoštol Petr radí: „Bděte, nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje koho by sežral. Jemu odpírejte, silní jsouce u víře“. (1P 5,8-9)
Ať nás dnes a denně provázejí slova písně 429: „Pokušení přemoz, podvodný je hřích . . . Bojuj boj ten dobrý, ke koruně spěj . . . čím je těžší zápas, tím je bližší Pán, vytrvej, jen věrným věnec bude dán. Vzývej svého Mistra …Haleluja.“
František Lehotzký (SŽ 1982)
