David řekl svému synu Šalamounovi: „Buď rozhodný a udatný, jednej! Neboj se a neděs! Hospodin Bůh, můj Bůh, bude s tebou. Nenechá tě klesnout a neopustí tě, dokud veškeré dílo prací na Hospodinově domě nedokončíš.“ (1Pa 28,20)
Král David toužil vybudovat chrám pro svého Boha, ale Bůh mu řekl: „Ne, postaví ho tvůj syn Šalomoun.“ David měl dílo tolik na srdci, že se alespoň pustil do příprav – nakreslil plány a nashromáždil materiál. Vše pak předal Šalomounovi. Bůh se staral už dopředu, Šalomoun měl vše nachystané, ale chopil se úkolu s klidem a pohodou? Určitě ne. Jistě byl vystrašený, protože si dobře uvědomoval, že si ho Bůh vyvolil pro velikou věc. David syna povzbuzuje, aby poznával Boha a sloužil mu celým srdcem a ochotně. Aby byl rozhodný a jednal. Šalomoun se na Boha spoléhal a chrám postavil za sedm let.
To samé můžeme zažívat i ve svých životech, když nás Pán Bůh povolává do různých služeb a situací. Pro každého připravuje speciální cestu. Přesto přicházejí pochybnosti: Nemám zkušenosti, vzdělání, věk… Budu dostatečně vytrvalá a udatná? Opravdu se Bůh postará? Pomůže mi někdo, abych věděla, co mám dělat?
Tyto otázky jsem si pokládala před rokem, kdy mě vedoucí mládeže oslovil, zda bych se zapojila do vedení týmu. Nejsem už v mládežnickém věku a nikdy jsem na mládež nechodila, po druhé návštěvě jsem však věděla, že mě tam Bůh povolává. Neměla jsem tušení, co bych mladým mohla předat, jestli jim budu rozumět a co vůbec bych tam měla dělat. Krátce na to jsem potkala ženu, která trénuje vedoucí mládeže. To setkání pro mě bylo další ujištění, že jsem do služby povolaná. Sestra mě začala doprovázet, a vím, že ji pro mě Bůh předem připravil. Stále více poznávám, co mám dělat, jak tu být pro mladé a rostu nejen ve službě, ale i v osobním životě s Bohem.
Když nás Bůh do něčeho povolá, postará se, vyzbrojí nás a dá nám vše potřebné. Buďme rozhodní, udatní, a hledejme Boha každý den.
Kristýna Kalibánová (Vysoké Mýto)
