Sstarav se pak David, a jsa pln dnů, ustanovil králem Šalomouna syna svého nad Izraelem. (1Pa 23,1)
Je pozoruhodné, že David do přípravných prací zapojil především cizozemské řemeslníky, kteří žili v zemi izraelské. Dále přikázal všem svým knížatům, aby Šalomounovi pomáhali při stavbě chrámu, a to celým svým srdcem, majíce přitom na mysli Věčného Boha svého. Potom nařídil sčítání lidu podle tříd a povolání, aby jeho syn věděl, v jakém stavu přebírá od svého otce království. Mnohem větším stavitelem chrámu se stal Ježíš Kristus. Jeho chrám, jeho církev je postavena z lidských srdcí, tj. z věřících, kteří věří nikoli povrchně, nýbrž srdcem. Viz Ř 10,9, kde je i připomenuto, že vyznání víry se děje ústy. A Kristus pravil, že ústa mluví z hojnosti srdce (Mt 12,34). A Bůh již skrze Jeremiáše předpověděl, jak se budou vyznačovat lidé Nové smlouvy: Jeho zákon bude napsán na jejich srdci (Jr 33,31-33). Truhla, která v starém Izraeli obsahovala desky Zákona, byla obložena ryzím zlatem. Přípravu k této práci mohli vykonat cizozemští řemeslníci. Pro Novou smlouvu to má tento význam: Bude-li naše srdce ovládáno Novým zákonem, tu se pak každé naše ústní vyznání stane jakoby ryzím zlatem. Pak má i cenu dát našemu vyznání krásnou jazykovou formu, jinak ne. Dnešní volání po lepším dobovějším vyjádření obsahu evangelia má význam jen potud, pokud jsou tu lidská srdce, která v evangelium vskutku věří. Pak i světští brusiči slohu našeho jazyka nám mohou být prospěšní.
Jozef Hovorka (SŽ 1968)
