Posel, který šel zavolat Míkajáše, mu domlouval: „Hle, slova proroků jedněmi ústy ohlašují králi dobré věci. Ať je tvá řeč jako řeč každého z nich, mluv o dobrých věcech!“ Míkajáš odpověděl: „Jakože živ je Hospodin, budu mluvit to, co řekne můj Bůh.“ (2Pa 18,12–13)
V dnešním úryvku se dočteme, že král Jóšafat a král Achab uzavřeli spojenectví s cílem společně zaútočit na Rámot Gileád. Jóšafat Achaba požádal, aby prostřednictvím slova od Hospodina zjistil, zda je vhodné zaútočit. Achab oslovil 400 „proroků“, kteří mu sdělili přesně to, co chtěl slyšet. Jóšafat nebyl s tímto postupem spokojen, protože věděl, že tito proroci nepocházejí od Hospodina, jediného pravého Boha. Proto byl povolán Míkajáš, pravý Hospodinův prorok, aby byl dotázán na stejnou věc. Míkajáš byl důrazně nabádán, aby se přidal k jednotné odpovědi králi. Přestože by pro Míkajáše bylo snazší přizpůsobit se a nevytvářet zbytečné konflikty, byl si vědom, komu slouží. Neuhnul pod tlakem a mluvil pouze pravdu, kterou mu zjevil Bůh.
Často nás láká možnost jít cestou nejmenšího odporu, nevyčnívat z davu. Může se zdát jednodušší přijmout běžný názor nebo ignorovat pravdu v zájmu udržení míru. Avšak pokud Bůh vložil do našich srdcí pravdu, musíme zůstat pevní bez ohledu na to, co říkají či dělají ostatní. Bůh je naší autoritou a jemu se zodpovídáme. Buďme tedy odvážní! Služme Hospodinu a dělejme to, co nám přikazuje, bez ohledu na tlaky, kterým čelíme. Bůh je toho hoden!
EB Mark (Praha – Církev XXI. století)
