Protož nezamítejtež smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má odplatu. Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. (Žd 10,35-36)
Každý život má svůj rytmus, protože má svůj dějový průběh, jenž se člení do časových údobí. Tak je tomu i se životem z víry. Nástup do tohoto života tvoří první fázi, v níž spolu s vírou působí láska. To je působení duchovní, takže časem vyvolává protivenství odpůrců (Ga 5,6; 4,29) V této fázi se neciťme Bohem opuštěni; shledávejme v ní příležitost k prokázání věrnosti. Přejdeme-li do fáze obrany, přiberme ke štítu víry duchovní meč Slova Božího (Ju 3; Ef 6,17). Nedá-li se nevěřící odpůrce přemoci, rozejděme se s ním (2K 6,14-15). Po fázi rozchodu může nastat duchovní ospalost, takže bude třeba probuzování k bdělosti (1Pt 5,8). V probuzeném stavu se život víry stává osobně evangelizujícím, kdy můžeme poukázat i na jasnou Boží směrnici, že křtu má předcházet víra v evangelium (Mk 16,15-16) a to víra toho, kdo má být pokřtěn. A konečně dělávejme bilanci, abychom shledali, zda průběh našeho života z víry vede k žádoucí svatosti a dokonalosti, tj. zda v rozmanitých fázích tohoto průběhu to byl Ježíš Kristus v nás, jenž umožnil, abychom každou fázi prošli úspěšně a takto získali aktivní bilanci (2K 13,5). Nelekejme se tedy, probíhá-li náš život z víry v takovém rytmu, protože podstatně jinak probíhat nemůže, má-li být životem posvěceným a dokonalým, tj. životem výrazně se odlišujícím od života světácky přízemního, vcelku jednotvárného a neustálou nudou zatíženého.
Josef Hovorka (SŽ 1975)
