Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. (Žd 4,12 13)
Nechci psát o Božím slovu jinak, než o sobě píše ono samo. Chci zvěstovat, že Boží slovo odhaluje i skryté věci, protože je, protože existuje. Je zde, ve světě, bylo a je aktuální. Je živé, mocné, ostré, pronikající, je oheň, rozrážející kladivo, pokrm i rozsévané zrno.
Chci také zvěstovat, že odhaluje i skryté věci, protože je Boží. A když je Boží, je vybaveno tak, že proniká do nejskrytějších zákoutí naši osobnosti, do kuchyně našeho já a tam nejen sleduje, ale i rozsuzuje a hodnotí, jaké myšlenky, mínění, nápady i touhy se tam vaří.
Bible té naši vnitřní kuchyni říká srdce, někdy duše. Není to jen část člověka, je to celý člověk ve vztahu k Bohu. Proto je člověk na Bohu zcela závislý, tělem i duší a je mu odpovědný. V biblickém příběhu vidíme, a skutečnost to potvrzuje, že člověku se to nelíbí a odmítá to. Tím do jeho srdce vstupuje záludný hráč: hřích. Následkem hříchu člověk upadá, je na šikmé ploše a ten sešup končí smrtí. Při tom je člověk celou dobu při vědomí, ale sám s tím nedokáže nic udělat. Smutně pravdivé mínus!
Ale Bůh miloval a miluje člověka svištícího po skluzavce hříchu a poslal mu na pomoc svého Syna Ježíše Krista. Radostně pravdivé plus, ve kterém má nezastupitelné místo i Boží slovo, evangelium. Odhaluje pravdu a je Boží mocí k záchraně každého, kdo věří (Ř 1,16).
Jan Jariabka (Ostrava)
