A obětovati bude Aron Levíty v obět před Hospodinem od synů Izraelských, aby vykonávali službu Hospodinu. (Nu 8,11)
Levíté se svou zvláštní službou při stánku úmluvy lišili od ostatních v Izraeli. Jejich práce nebyla nijak čestná ani okázalá – starali se o materiál a nářadí při stánku, např. přikrytí a zastření dveří, o truhlu, stůl, svícen, oponu, sloupy, provazy... (Nu 3,25). Toto vše konali ochotně, věrně, a proto stojí za povšimnutí jejich skromná služba, která - ač prostá a nenápadná - byla nutná pro výkon služby kněží před shromážděným lidem. - S láskou k dílu máme i my stát podle svého obdarování v práci na vinici Páně. Nejde jen o velké věci, nýbrž
o spolehlivost a věrnost na tom úseku služby, který je nám svěřen. Jednotlivé dílčí úkoly tvořily jeden celek - službu při stánku úmluvy. Jak je to krásné, když v církvi, ve sborech je každá práce vykonána dobře a včas! I sebemenší úkol ve sboru má svůj význam, jen když se ho s láskou chopíme a dobře jej vykonáme; pak není břemenem, nýbrž radostnou službou lásky - „jako Pánu sloužíce“. Když je dostatek dělných rukou v církvi, je méně únavy, činnost ve sboru je bohatší a růst patrnější. Levíté přijali mezi sebe i ty, kdo se dobrovolně hlásili k účasti na jejich díle a přidělili ji práci, kterou oni konali věrně a vytrvale. A tak všecko podle řádu ať se děje v církvi Páně, od nejmenší až po největší službu „k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova.“ (Ef 4,12)
Jan Veselovský (SŽ 1966)
