Jakož víte, že jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme a potěšovali. (1Te 2,11)
Je to služba nutná, těžká a zodpovědná. Napomínající musí přihlížet předně k sobě, aby sám v hříchu nevězel! (1K 9,27) Nechť je zřejmé, že napomínající hřích nenávidí a proti němu do krve bojuje. Že vede posvěcený život! Má-li naše napomínání duším posloužit, musí se konat z čisté, nesobecké lásky. Konat se má jen když jde o vysvobození duše, obrácení hříšníka, o získání bratra! (Jk 5,19-20) K službě napomínání, poučování a potěšování je potřebí moudrosti a umění. (Ř 15,14) Napomeneš-li člověka nepokorného, zejména Ducha sv. zarmucujícího, potupí tě a mnoho zlého ti způsobí. Pozor na Alexandra kotláře! (2Tm 4,14) Žije ve sboru. To však nás, ani sbor neosvobozuje od povinnosti napomínat hříšníky, ani od konání kázně! (Ez 33,8; Mt 18,15-17). Ponecháme-li hříšníky bez varování a napomínání, budeme vinni jejich zahynutím a Bůh nás pozve k zodpovědnosti za ně! Proto ukazujme hříšníkům nejen na hněv Boží, ale i na milost odpuštění v Kristu. Napomínání ve sboru má se dít v duchu tichosti od starších a zkušených v Kristu. Má být konáno s otcovskou láskou. Potěšujme a povzbuzujme kající a v zármutku plačící, aby cele spolehli na milost Boží v Kristu. Láska nemluví o hříchu kajících!
Alois Erlich (SŽ 1961)
