A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tě náramně velmi. (Ge 17,2)
Veliká změna se stala s Abrahamem od doby, co vyšel z Ur za Božím hlasem a povoláním. Božím zásahem stal se Abram novým člověkem. S tímto novým Abramem uzavírá Bůh smlouvu, kterou zpečeťuje svazek mezi sebou a svým lidem. Má to být smlouva věčná, která nepodléhá změnám času, nýbrž trvá v každém věku. Izrael tu smlouvu porušil svou nevěrou a nestálostí. Nebyl schopen ji zachovat, protože nebyl dokonalý, jak Bůh žádal. Požadavek dokonalosti byl by nesplnitelný, kdyby dokonalost měla prýštit z vlastního úsilí. Hospodin učí Abrahama, že bude dokonalý a porušení nepodlehne, bude-li ustavičně chodit před ním, před jeho tváří. Svou tvář ukázal Hospodin svými skutky a svou vůlí, vyjádřenou v Zákoně, který Ježíš Kristus přišel naplniti. On ukazuje cestu k dokonalosti svými slovy: „Chceš-li dokonalým býti, pojď, následuj mne.“ (Mt 19,21). Dokonalost podle Písma se tedy nejeví v jednotlivých činech. Dokonalým je ten, kdo chodí s Bohem jako Noe (Ge 6,9), kdo se připojí k Ježíši Kristu a následuje ho v lásce.
Hospodin neuzavřel smlouvu s Abrahamem jako jednotlivcem, nýbrž i s jeho semenem. Nové jméno Abrahama jako otce „národů mnohých“ značí nové lidstvo, které kráčí šlépějemi víry Abrahamovy (Ř 4,12). K tomu svazku a společenství chceme jako lid Kristův patřit i my. Nové jméno bylo uděleno také Abrahamově manželce Sarai, která s ním vyšla a dala
se vést mocí Božího slova k novotě života.
Rudolf Petr (SŽ 1982)
