A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich, k němuž i povoláni jste v jedno tělo; a buďtež vděčni. (Ko 3,15)
Pán si povolává každého jednotlivě a jiným způsobem, ale všecky zařazuje do společenství lidu Božího. Království Kristovo na tomto světě má být reprezentované ne spasenými jedinci, ale slavným společenstvím vykoupených, totiž Církví Kristovou. Všichni jsme seskupení kolem Krista. Jestli On jest připodobněn kmenu, pak my jsme ratolesti a společně tvoříme korunu stromu. Jestli On je pastýřem, pak my jsme stádcem, které On vede. Jestli On je hlavou, pak my jsme údy a společně tvoříme jeho tělo. Nejsme povoláni toliko k soukromému, ale ke společnému životu v církvi. Společenství vykoupených však není monolit. Každý úd má své zvláštnosti i obdarování. Odtud někdy nepochopení a hořkost mezi jedinci. Pán neruší zvláštnosti osobnosti, kterou povolává, ale posvěcuje ji a používá ke službě a prospěchu jiných. Naším cílem má být uchovat jednotu Ducha v rozmanitosti povah a obdarování. Moc, která překonává rozmanitost a víže lid Boží v jeden celek, jest láska - ta Boží moc, která umí odpouštět a přikrývat nedostatky bratří. Vyspělost víry se projevuje ve mnohé snášenlivosti a odpuštění v souladu s Duchem Kristovým. „Protož snášejte jeden druhého a odpouštějte sobě vespolek, jako i Kristus odpustil vám“. Kdo toto pochopil a naučil se tomuto křesťanskému umění života, jest dokonalý a příjemný Bohu a užitečný lidem.
Vilém Pospíšil (SŽ 1975)
